Z pohledu organizátorů

Na sraz jsem dorazil 17:05. Již v tuto dobu bylo obtížné najít mezi čekajícími účastníky nějakého organizátora. Mě si ovšem hned všiml Haplo a žádal po mě nějakou nádobu na peníze, které vzhledem k docela vydatnému větru poletovaly. Moje myšlenky byly tou dobu trochu jinde a onu nádobu jsem skutečně neměl. Kouknul jsem tedy do gemmy a hledal, čím bych vyřešil tuto první zkoušku. Narazil jsem na šátek a pohotově jsem z něj vyrobil jakýsi vak. Teď jsem se konečně mohl věnovat svým vlastním myšlenkám. V tu chvíli jsem narazil ma  Hrocha a hned mu předal důležité materiály a nezbytné instrukce. Na oplátku jsem se dozvěděl, kde hledat zbytek orgů a tak jsem zamířil k jezírku. Tam probíhala manufakturní výroba lístečků na hru. Všechny jsem pozdravil a předal jsem Olanovi materiály na stanoviště a instrukce k začátku. Káněti jsem předal mnoho materiálů a množství útržkovitých informací. Mimo to jsem zjistil, že je tu autem a je třeba ji navést do Pisárek. Domluvili jsme se, že pojede za autem s věcmi. Předali jsme si ještě kontakty a hurá za Haplem. Zjistit kolik lidí ještě chybí a nahlásit, kdo všechno se omluvil. Pak už jen pověřit někoho, aby vydal příkaz ke hromadění zavazadel a vyslat je k Mistrovi na vysvětlování pravidel. Naložit věci do auta a pak už se připravit k odjezdu. Už jen sehnat Káně, že teda jedem. U jezírka se mě ovšem někdo ptá, do jakého týmu, že to patří. Prý právě přišel. Tak tedy běžím za Haplem, který má sezanm lidí a týmů. Jakmile zjistím potřebnou informaci, běžím zpět k jezírku. Za okamžik začíná bojovka a já běžím v davu hráčů, ovšem trochu jinam. Nastupuji do vozu a v zápětí se objeví Káně i s autem, super, konečně můžeme vyrazit. Musíme to vzít kolem Pisárek, abychom ještě ukázali Káněti, kde bude umístěn deník a kde bude působit. Ještě sháníme něco, do čeho dáme deníky (noviny, časopis,letáky) a vyrážíme k vodě.

Jelikož hra samotná začala asi o 30 minut později, tak máme docela dost času na přípravu. Na místě vykládáme loď a už se pouštíme do  nafukování. Poté, co jsme se u pumpy vystřídali již 2 a žádná zásadní změna se nedostavila, zkoušíme u pumpy druhý vývod. A ejhle, nafukování je méně namáhavé a pokrok patrný pouhým okem. Teď už jen vymyslet, kde ukotvit loď, nachystat deníky a umístit je k pilíři. S tím umísťováním jsme měli trochu problém, ale bylo přece také nutné zjistit, jak moc velký proud na účastníky čeká a až kam je lano pustí. Teď už jen získat od Hapla popis trasy na hřišti, předat mu příslušný deník a metainformace. Tak,  a loď je nachystána. Uff!

Najednou volá Kuba, že už je na cestě do Pisárek, předávám mu informaci o zpoždění začátku a čekám na první tým. Táta odjíždí s Haplem na dopravní hřiště. Řekl jsem si, že připravené stanoviště je potřeba vyfotit v klidu, dokud tu nejsou účastníci. Beru foťák do ruky a zjišťuji, že nemám kartu. Záhy volám tátovi, že karta zůstala v notebooku. Během toho, co Haplo připravoval stanoviště na dopravním hřišti, tak se táta u mě otočil a já nalezl z(a)tracenou kartu. Za chvíli mi volá Kuba, že se nemůže dovolat Vojťákovi a u krytu, že taky není. Zvažujeme tedy, jestli ho má jít Kuba hledat. Nakonec jsme se rozhodli, že tam pošleme Pifa, jestli teda ještě je na Kraváku. Za okamžik volá opět Kuba, že problém je vyřešen a že Vojťák pobíhá s prvním týmem po Willsoňáku. Prý ten Willsoňák nebude tak snadný a tak se nám to asi celé posune. Nechápavě ukončuji hovor a opět čekám. Čekání na tým si krátím průzkumem okolí, kontrolou lodi a úvazu lana. Přitom zjišťuji, že se hráči na loďce neobejdou bez světla. Když se stále nikdo nedostavuje, krátím si čas pozorováním přijíždějích autobusů v naději, že se objeví nějaký tým. Za tu dobu, kterou tu již trávím, mi značně vyhládlo a tak se pouším do svačinky od maminky. Zanedlouho mi přicházi od Vojťáka SMS, že stanoviště za mnou mohou první tým očekávat v rozmezí 2-4 hodin. Předávám tuto informaci dále a pokračuji si v zoufání.

Jak si tam tak pěkně sedím, najednou se ke mně přichomejtne nějaká paní a celá udivená říká: “Vy jste přijeli na lodi? A budete tu spát pod širákem? A odkud jste?” Než stačila dolehnout další otázka, tak jsem jí vysvětlil, že to je jedno ze stanovišť v noční hře po Brně. Pak mi začala vyprávět, jak kdesi onehdá spali pod širákem a že to byl zajímavý, leč studený zážitek. Nakonec jsme se shodli že dneska by to šlo! Rozloučili jsme se a ona pokračovala svojí cestou dál.

Chvíli na to konečně dorazil první tým. Jak se později ukázalo, tak to byl ve skutečnosti tým poslední. Zeptal jsem se jich, jak si užívají dnešní překrásný večer a nabídl jsem dvojici romantickou projížďku na loďce (výběr dvojce jsem nechal na nich). K mému překvapení nejevili hráči známky překvapení a údivu. To dále potvrdil i jejich bleskový výkon při plnění úkolu. Po splnění úkolu jsem jim předal popis trasy na dopravním hřišti a další metainformaci. Podle deníku se rychle zorientovali a vyrazili směrem do Komína. Tak a první mám z krku! 🙂

Pokračuji ve své obvyklé činnosti. Aby toho nebylo málo, tak v protější hospodě právě začínájí vepřové hody a vůně linoucí se z ní si našly cestu i ke mně. Najednou si mnohem více přeji,  aby dorazil nějaký tým  a vysvobodil mě z toho zajetí. V zápětí volá Kuba, že se to všechno nabufrovalo v Pisárkách  a že už jsou pomalu na cestě. O několik chvil později přichází k mému úžasu 2 týmy naráz. Zadání jsem tedy sdělil oběma naráz a počkal, jak se toho zhostí. Jeden tým měl rychleji vybránu dvojci  a tak mohl usednout do loďky dříve. Opět bylo vše rychlé a tak druhý tým příliš dlouho nečekal. Ovšem jednomu členovi posádky se podařilo si nějakým způsobem ztrhnout nehet. Zranění jsme tedy ošetřili (tímto děkuji náplasti z KPZ) a pak pokračovaly týmy dále. Už zbývají jen 2, to bude docela rychlý, pomyslel jsem si. Najednou jsem si všiml nějaké osoby, která mířila mým směrem, ale byla jen jedna. Když byla blíže, poznal jsem v ní Pepu, který mi přišel vypomoci (předtím se účastnil hry na Kraváku). Informoval jsem jej tedy o současné situaci a o dalším počínání. Čekání ve dvou je mnohem lepší! Naštěstí jsme nečekali příliš dlouho a v zápětí tu byl již čtvrtý tým. Vše proběhlo jako obvykle a tým opět neměl problém na základě deníku určit další cíl jejich putování.

Netrvalo to dlouho a objevil se poslední tým (dream team) i s doprovodem organizátorů (Kuba, Vojťák). Tento tým mi udělal radost, protože konečně někoho překvapila loď v této roční době a při současném počasí. U tohoto týmu byl zvlášť zajímavé pozorovat výběr oněch dvou členů posádky. Nakonec se vše podařilo a ani tento tým se při plnění úkolu nevykoupal. Po odchodu týmu jsme se s Pepou dali do likvidace stanoviště. Nejdříve jsme se přepravili pod most a zrušili jsme závěs na kterém visely deníky. Pak jsme vytáhli loď na břeh a nechali ji chvíli vysušit, sbalili jsme vesty, smotali lano a zavolali si odvoz. Než auto dorazilo, tak jsme částečně loď vypustili (to aby později dobře schla). Jakmile auto přijelo, naložili jsme loď i s příslušenstvím a jeli jsme k nám domů, kde jsme všechno uschovali ve skladu. Během toho jsme zjistili, že se týmy opět bufrují, tentokráte na dopravním hřišti. Dále jsme se dozvěděli, že tuto situaci má vyřešit příjezd Hapla. Jediná škoda byla, že Haplo byl jediný, kdo měl klíče od klubovny v Bystrci.

Právě klubovna totiž měla být našim dalším cílem. Sebrali jsme si tedy svoje věci a vydali se na šalinu doufaje, že cesta šalinou bude trvat dost dlouho na to, aby se Haplo stihl vrátiti do Klubovny (přece jen, my jsme vyráželi z centra a on byl v Komíně). Cestou v šalině jsme si uvědomili, že je docela možné, že potkáme při cestě nějaký tým. Konkrétně tým, který pojede od Ruského vrchu směrem na Kamenolom. A ono se tak opravdu stalo, jenom s tím rozdílem, že my jsme si týmu všimli a začali se včas maskovat. Tým ani Pif, který jej z nepochopitelných důvodů provázel, si nás ovšem nevšiml. Na zastávce jsme ještě doufali, že uvidíme nějakého pošťáka, ale tou dobou již byla docela tma. V klidu jsme tedy pokračovali dále až k zástávce nedaleko kluboven. K našemu překvapení jsme u kluboven našli klíč v zámku a slyšeli jsme podezřele známé hlasy. Jali jsme podezření, že to bude Haplo s Olanem a Hrochem. Po vstupu do budovy jsme velice rychle našli batohy. To bylo dobré znamení. Pátrali jsme tedy dále, kde že jsou ti naši družiníci. V dolních klubovnách, odkud se ozývaly ony známé hlasy, jsme ovšem nenašli naše hochy, ale skupinku místních skautů, kteří zde hráli Dračák. Slušně jsme pozdravili  a omluvili se za vyrušení. Tak a teď budeme čekat, jestli někdo příjde. Aspoň že jsme v teple.

Z ničeho nic slyšíme šramot v zámku a do klubovny přichází Haplo. Zjišťujeme od něj, jak dopadla situace na dopravním hřišti a kde byl problém. Potom jsme se začali rozpravovat o lec čem a čekali na chvíli, kdy bude muset jít Haplo ven, položit týmům zapeklitou otázku. Naši rozpravu přerušil příchod Káně, která si již odbyla své povinnosti jako zaměstnance pošty. Náplň debaty se tedy změnila na průběh hry. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že se Káně vsadila s Kubou o čas příchodu prvních účastníků.

Za nějakou dobu pak začali přicházet první účastníci a my jsme mohli hned pozorovat, zda se jim hra líbila a jakou mají náladu… 😉

Radim