Zážitky ze Zóny

Kdo by nevěděl, o tom co se dělo v Zóně? Šly o tom pokoutní řeči, ale i oficiální články v nejmenovaných časopisech. A tak se skupina občanů rozhodla, že jim není jedno co se kolem nich děje, a že půjdou zjistit, co se skrývá v Zóně.

A tak jsme se 13.3. sešli na demonstraci proti Zóně na náměstí Republiky, odkud jsme se počali nenápadně vytrácet. Naše první cesta vedla k celkem zvláštnímu chlapíkovi, který nám dal mapu Zóny a informaceo tom jak se tam máme chovat abychom nebyli prozrazeni. Pak se rozloučil s tím, že se potkáme na určeném místě v Zóně, to jsme ještě nevěděli, že ho vidíme naposled.

Už to, abychom se dostali ke vchodu do Zóny, bylo stíženo mnoha překážkami, ale na nás si nepřišli, my jsme odhodláním přijít Zóně na kloub, vlezli i do kanálu. Nakonec, abychom přece jenom přišli na to jak se do ní dostat, jsme si museli nasadit plynové masky a vlézt si pro indicii do jakési podzemní chodby. A protože nás nikoho neotrávil plyn, který tam byl, indicii jsme šťastně vyzvedli a na druhou stranu hranice Zóny, jsme se dostali. Teď už ale začínalo jít do tuhého. Firma Lugotera, která za žádnou cenu nesměla přijít na to, že tam jsme, si dokonce zjistila naše telefoní čísla a poslala nám výhružnou SMSku. Přeskočím všechny naše hrdinské činy, které jsme v Zóně provedli (od toho to přece nepíšu), a přejdu rovnou k jádru věci, lépe řečeno, k jádru Zóny.

Na místě, kde jsme měli potkat onoho zvláštního mužíka, jsme se pouze dozvěděli, že je mrtvý, a jediného koho nám můžou poskytnout je král Zóny, a nebo kmotra Zubatá. Jelikož záchrana života je vždy na prvním místě, (a nebylo to poprvé, co jsme tohle pravidlo museli v Zóně použít) jsme souhlasili s tím, ať nás k němu teda přivedou. Zavázali nám oči a se škodolibým úšklebkem, nás dovedli na jakési místo, kde nám oči rozvázali, ale stejně nás v příštím okamžiku oslepilo světlo, které osvítilo – Krále!! Byl celkem vysoký, a hlavně z něj vyzařovala síla, nadřazenost a respekt. Možná to bylo způsobené tou zbraní, kterou se nebál použít. Oznámil nám, že pokud chceme být přátelé Zóny, tak ať mu řekneme heslo, které je vepsáno v Zóne, a že on a jeho družina jsou Zóna, jinak, že nás zabije rovnou. Heslo vám neprozradím, ale co vám povím je, že jsme všichni přežili, i když s pár šedivými vlasy navíc a s dosti pocuchanými nervy. Ale co bychom neudělali pro svoji občanskou povinnost (i tak se dá nazvat zvědavost).

Myslím, že tento zážitek, nás nadosmrti vyléčil, od zkoumání jakékoliv záhady (to mi připomíná, že musím zjistit, kde se berou všichni ti mravenci co mi lezou v kuchyni). Moje šedé vlasy jsou mi důkazem.

Anička O.